Od toho okamžiku, kdy se to všechno stalo, má vlastně první příležitost o tom uvažovat. Pokaždé, když zavřel oči, vyděl to. Ten strašný výjev, který zpozoroval, jakmile vešel do obývacího pokoje O´donelových.
A co jejich příbuzní? Musel to pro ně být šok! I když, třeba to ještě ani nevědí. Třeba stále žijí v představě, že jejich blízcí a kamarádi stále žijí. A nebo to už vědí a lámou si hlavu, jak se jim to stalo. Jakou asi Brumbál vymyslel historku? Byl to snad výbuch plynu nebo zemětřesení? Byla jejich těla spálena spolu se svým domem, který lehl popelem? Jakou další lež si asi jeho děda vymyslel, aby zakryl fakt, že byli zabiti?
Hlavou se mu míhala jedna úvaha za druhou. V mozku mu to šrotovalo, nedovolovalo mu to usnout. Stále přemýšlel. Pořád dokola, jedna otázka za druhou, avšak žádná neměla odpověď. A aby toho nebylo málo, sžírala ho ukrutná nervozita a pocity nejistoty z jeho nástupu do školy. Byl už unavený, proto tedy přeci jen na chvíli usnul. Byl to neklidný spánek, ale alespoň nějaký.
Ani se nenadál a na jeho obličej začali dopadat první sluneční paprsky. Jejich šimrání ho probudilo.
„Ksakru, kolik je hodin? Snad jsem nezaspal!“
Tolik světla venku ho vyděsilo, nechtěl přeci přijít pozdě. Ale jak zjistí čas?
Na tuto otázku mu Komnata přichystala rychlou odpověď. Na protější zdi se objevili nástěnné hodiny. Bylo tři čtvrtě na sedm. Měl ještě čtvrt hodiny čas, než začne snídaně.
Potřeboval se převléknout. Jestli totiž nechce upoutat moc velkou pozornost, musí si vzít lepší oblečení než je pyžamo. V tuto chvíli děkoval jeho předkovi, že postavil tuto komnatu, jelikož splnila vše, na co jsi pomyslel.
A ani tentokrát nenechala Harryho ve štychu. Na židli se objevila školní uniforma spolu i s botami. Neváhal ani minutu a oblékl si ji. Měl ještě chvíli čas. Usadil se a přemýšlel o tom, jak to dnes asi bude všechno probíhat.
Z jeho myšlenek ho vyrušil nějaký zpěv. Byl nádherný, skoro nadpozemský. Nemohl si pomoci, ale někde ho už slyšel. Vycházel zpoza dveří. Něco v hlouby duše mu našeptávalo, že by se měl podívat, co to je.
Vyskočil z pohovky, na které právě byl a vydal se ke dveřím. Ten zpěv ho lákal. Vyšel na chodbu a tam to uviděl. Bylo to překrásné. Vypadalo to jako fénix. Jenže to mělo podlouhlé tělo s velkým nádherným ocasem. Ležérně to mávalo křídly a stálo na místě.
Harry se k té nádheře začal přibližovat, jenže čím blíž byl, tím více se pták vzdaloval. Bylo to jako magnet, který Harryho přitahoval.
Rozběhl se, jenže i pták zrychlil, avšak po chvíli se zastavil a zůstal stát na místě. Harry ho konečně doběhl. Ocitli se proti sobě. Ten prazvláštní tvor stále zpíval a poté udělal něco, co Harry nečekal. Rozletěl se proti zdi a ztratil se v ní. Ale zpěv nepřestával.
Stále zněl celou chodbou vycházel z té zdi!
Přistoupil k ní a dotkl se jí prsty. Avšak jakmile se jeho kůže dotkla studeného kamene, odmrštilo ho to na druhou stranu chodby a on zůstal nehybně ležet na zem…
Zemřel? Byl konec? Byla to léčka přichystaná Voldemortem nebo to mělo jiný účel? Zahynula jediná naděje kouzelnického světa?...