2. kapitola - Smutný den? Jak pro koho…
Mezitím, co Harry sekal zahradu, se na opačném konci Anglie lord Voldemort radoval mezi svými Smrtijedy.
„Mí věrní,“ pronesl Voldemort chladným hlasem a hloučkem Smrtijedu projela elektrizující vlna strachu. Všichni se podívali na svého Pána a hned sklopili zrak k lemu jeho hábitu. Voldemort si zatím stihl prohlédnout, jestli někdo nechybí a dál pronášel svým chladným hlasem…
„Jsem rád, že jste přišli všichni a nikdo nám nechybí. Rád bych se s vámi podělil o svůj geniální plán, jak dopadnout mladého Pottera!“ Smrtijedy to jen zašumělo.Všichni upřeli zrak na svého pána, který se rozesmál svým ledovým smíchem.
„Tak moji věrní, bude to takhle…“
Když tu se z ničeho nic Harry probral z transu - s pálicí jizvou na čele.
„Hm, Voldemort má, koukám, oproti mně skvělou náladu…“ pronesl truchlivě Harry a rozhlédl se po zahradě, aby zjistil kolik už toho má posekaného.
Jeho překvapení už měl posekaný celý trávník, a tak šel uklidit sekačku zpátky do kůlny, aby mohl jít pro hadici a zalít zahradu.
Když už držel hadici v ruce,snesla se k němu malá bílá sovička s dopisem. Harry si od sovičky dopis vzal, pohladil jí a podíval se kdo mu to píše. Dopis měl zvláštní pečeť, na které byli znázorněni dva skřeti, jak čtou nějaký pergamen. Harry si chvíli ještě prohlížel pečeť a pak ji rozlomil, aby si přečetl:
Vážený Pane Pottere,
Prosím, dostavte se 18. července v deset hodin dopoledne na Příčnou ulici do Gringottovi Banky k dědickému řízeni po panu S. Blackovi.
S pozdravem
Vrchní Správce
Olaf Smrdutý.
Harryho píchlo u srdce jakmile si zas vzpomněl Siriuse a uvědomil si, že dnes je 16., takže za dva dny je to řízení. Jen si povzdech a pokračoval do oběda ve své práci.
Po oběde, kdy ho strýc s tetou ho jen peskovali, že to měl nějak moc rychle hotové a že není práce pořádně hotová, tak aby to šel předělat a ještě mu přidali nějakou tu práci na víc, prý aby nezahálel.
Vyšel tedy ven a dal se do práce kterou mu naložili. posekat znovu trávník, vyplet a zalít záhony, prostříhat keře, a tak dále…
Když s tím skončil, začínalo se pomalu stmívat a tak se šel navečeřet, osprchovat a spát.
Druhý den ráno se probudil kolem deváté, a tak se oblékl a šel dolů na snídani. Dneska měli strýc s tetou tak dobrou náladu, že Harrymu nedali žádnou práci a tak měl pro sebe celý volný den. Byl rád, že nemusí nic dělat a proto se vrátil do svého pokoje, aby si připravil svůj hábit, ve kterém zítra půjde. Jakmile se připravil, tak si vzpomněl, že musí říct strýcovi, že zítra nebude doma.
Ale jak to má provést, aby se neprořekl? Harry přemýšlel a řekl si, že nejlepší bude, říci tetě a strýci o své zítřejší nepřítomnosti po obědě.
Věděl i jak to řekne - že musí na ministerstvo kvůli prohřešku ze školy - a jak znal své, příbuzné tak z toho budou mít radost a bez sebemenších námitek ho pustí. Jak si řekl tak i udělal.
Strýc se ho ještě zeptal, jestli to byl nějaký velký prohřešek a když Harry odkýval, že byl, strýc mu na to řekl, že může jít; a že doufá, ať ho vyhodí z té jeho úchylné školy.
Harry to přešel raději bez připomínek, aby si to strýc ještě nerozmyslel a radši hned odešel do svého pokoje, kde strávil zbytek dne děláním dalších úkolů do školy...
3. kapitola - Pondělí s překvapením část-1/2
Když se ráno Harry probudil, bylo něco kolem páté ráno. Zdál se mu zas ten sen z odboru záhad, kde Sirius zemřel. A Harry si to nepřestával dávat za vinu. Neustale viděl, jak Sirius bojuje Belatrix, směje se, že to neumí lépe - a pak ho zničehonic zasáhne kletba, on padá za závěs s vyděšeným výrazem v tváři…
Proč? Proč nemohl sám umřít místo Siriuse?!
Tuto otázku si Harry pokládal každé ráno - proč? Už ani nevěděl, jaké je to spát bez nočních můr, ale zdál se mu jediné dva sny.
O Siriusovi anebo o jeho rodičích.
Takhle se budíval každé ráno, přemýšlel o tom, aspoň půl hodiny, než přišel k sobě a byl schopen myslet. Podíval se na budík a všiml si, že je už něco kolem šesté ráno. Proto se zdvihl z postele, šel do koupelny se umýt a upravit a jen co se vrátil k sobě do pokoje vzal jsi připravení hábit a oblékl se. Do pravé kapsy svého hábitu pak vložil dopis o pozůstalosti a na levou stranu za opasek umístil svoji hůlku, kterou nosíval od začátku prázdnin vždy u sebe.
A nejen kvůli minulému létu, kdy jeho a Dudlyho napadl Mozkomor, ale také proto, že si nemohl být jist, kdy ho napadne nějaký Smrtijed nebo co hůř- kdy se u něj v pokoji zjeví sám Lord Voldemort. I když věděl od členů řádu věděl, že je chráněn starým a velmi mocným kozlem. I tak - pro jistotu - ji měl u sebe.
Jakmile se Harry upravil před zrcadlem, vzal si přes sebe plášť - kdyby náhodou byl venku někdo ze sousedů, asi by se divili, co to má na sobě. Harry ještě napsal vzkaz na kus papírku, který našel ležící na schodech:
Vrátím se až večer. Harry
Sešel do kuchyně kde strýci nechal vzkaz. Vyběhl ven rozhlédl se, jestli někoho neuvidí a vydal se směrem k parku, kde se chystal odmávnout si Záchranný autobus. Cesta mu rychle ubíhala - během deseti minut už byl u parku rozhlížel se, jestli někoho neuvidí. Když se ujistil, že nikdo není nablízku, vyndal hůlku zpod pláště a mávl s ní. Během několika mikrosekund, co uběhly se před ním objevil Záchranný autobus a z něj vystupoval Stan Silnička, který, když uviděl Harryho ho pozdravil a pomohl mu nastoupit. Jakmile Harry stál v autobuse, řidič dupl na plyn a autobus trhaně vylétl kupředu. Stan na něj promluvil.
„Tak kam to bude Harry?“ ten se na něho usmál a řekl, že by chtěl jet do Děravého kotle. Stan ukázal na postel, která byla hned za řidičem. Harry k ní přešel a posadil se na ni. Průvodčí mu podal lístek se slovy: „Bude to za 5 svrčků.“
Harry sáhl do levé kapsy, kde měl vždy svůj měšec s penězi a zaplatil za lístek. Pak se obrátil k oknu a pozoroval ubíhající krajinu.
Autobus dorazil k děravému kotli, rozloučil se se Stanem a Erniem a vydal se do hospody.
Jakmile otevřel dveře, rozezněl se nad ním zvonek a od pultu se ozval hlas hospodského Toma.
„Ale to jsou k nám hosti. Jak se máte, pane Pottre? A copak tu děláte tak brzy ráno?“ Harry se na Toma podíval a řekl mu, že má nějaké vyřizovaní u Grigottovich a než tam půjde, rád by se nasnídal.
Tom hned Harryho zavedl ke stolu, který měl výhled na mudlovskou ulici a odešel. Byl zpátky než by stačil říct švec. S tácem v ruce, na němž překrásně voněla snídaně. Když Tom podal Harrymu talíř se snídani, ten mu poděkoval a přivoněl k líbezně vonící, blíže nerozeznatelné věci, o které si mohl jen domnívat, že je to ryba. Když Harry snídani dojedl, Tom už u něho stál a ptal se ho, jestli si bude přát ještě něco. Harry jen poděkoval, že si tak dobře už dlouho nepochutnal, ale že je plný. Přejídat se nesmí a taky už musí jít.
Tom se na něj usmál a řekl ze to je na učet podniku. Harry mu ještě jednou poděkoval a vydal se ven na Příčnou ulici.
Bylo něco kolem půl deváté, takže měl ještě hodinu a půl času a tak se rozhodl že se projde. A že se podívá se do obchodu pro Famfrpál. Vešel do obchodu a začal se rozhlížet, co by se mu mohlo líbit. Zastavil se u pultu, kde byly vystaveny jen Zlatonky. Tak se mu líbily, že se rozhodl si jednu koupit a proto poprosil prodavače, aby mu ji odvázal. Prodavač se na něho podíval a řekl:
„Vy musíte určitě hrát na škole na postu chytače.“
Harry se jen usmál, kývl a poprosil ho, jestli by mu neukázal výzbroj pro brankaře. Prodavač kývl a Harry se za ním vydal do zadní části obchodu, kde bylo vše pro brankáře a odrážeče. Jakmile to Harry uviděl, pomalu se mu zastavilo srdce. Bylo tu vše, co by si člověk mohl jen přát. Od zlatých dresů přes stříbrné a nebo i ty jemné, z dračí kůže, která vypadala, jakoby byla celá ze skla. Harrymu ale přesto uvízl zrak na jedné výzbroji, která měla ve znaku zlatého kolibříka. Tahle se bude určitě Ronovi líbit, však už ji potřebuje, s tou, co hraje ve škole- ta je nejmíň 10 let stára a jemu dost těsna, jen doufám že ji přijme. No nic to budu řešit později. A tak ukázal prodavači na tu zbroj a prodavač jen kývl, že pochopil a hned ji šel sundat a urovnat do malé kartónové krabice.
Když to udělal, ještě se zeptal, jestli to bude vše a Harry jen přikývl že ano. Tak spolu přešli do přední části obchodu kde byla umístěná kasa.
Prodavač vše úhledně zabalil a řekl: „Bude to 35 galeonů.“
Harry se jen usmál, sáhl pod hábit do svého vačku z penězi a zaplatil. Když vycházel cítil se šťastný - nejen pro to, že udělá radost Ronovi, ale také proto, že se těšil, až bude moc zas vzlétnout na svém Kulovém Blesku a chytat Zlatonku, kterou si právě koupil.
Podíval se na hodinky a zjistil, že je devět hodin a třicet minut. Proto se rozhodl, že si půjde uložit nakoupené věci do Děravého Kotle a pak se vydá k Gringottově bance…
Hned jak si uložil u Toma v Děravém kotli svoje věci, vydal se k bance.
Před bankou uviděl známé tváře- Lupina, Brumbála, manžele Weasleyovi... Hned, jak Harryho zpozorovaly tak se k němu přesunuli a dovedli ho ke dveřím do banky, tam se sním všichni srdečně přivítali...